Jak bojují s kůrovcem národní parky?

Možnosti ochrany lesa před kůrovci v národních parcích v ČR jsou dány především jejich rozdělením do zón. Toto rozdělení respektuje význam každé lokality z pohledu výskytu vzácných druhů živočichů a rostlin či ovlivnění člověkem v minulosti. V každém národním parku tak najdeme území bezzásahová – nejcennější, kde žádný boj s kůrovci neprobíhá, poté území menšího významu, kde je možno zasahovat jen omezeně, a území, kde se metody ochrany lesa v podstatě shodují s běžnými hospodářskými lesy. V rozdělení národních parků do zón dochází k postupným změnám tak, aby se rozloha území s výskytem vzácných živočichů a rostlin zvětšovala, zásahy člověka byly omezovány a návštěvníci mohli v co největší míře sledovat přirozený vývoj krajiny.

Co jsou to bezzásahová území?

Jak název napovídá, jde o místa, kde z různých důvodů nejsou povoleny zásahy proti kůrovcům. Napadené stromy nejsou káceny, ponechávají se na místě k zetlení, nejsou instalována odchytová zařízení na kůrovce atd. Důvodem je zpravidla význam takovýchto území pro ochranu přírody.

Může se jednat o lokality, kde je zachována původní dřevinná skladba, nebo zdokumentován výskyt vzácných druhů živočichů a rostlin, kterým by těžba a pohyb techniky mohla škodit. Nacházejí se proto na území národních parků, rezervací a chráněných území.

Kde tato území jsou?

Cenná území, na nichž byl zaznamenán výskyt přirozeného lesa, jsou rozptýlena po celé ČR. Většina (asi dvě třetiny) se samozřejmě nachází na území národních parků, tedy na Šumavě, v Krkonoších, v Podyjí a v Českém Švýcarsku. Jedna třetina se nachází v Chráněných krajinných oblastech a lehce přes 1 % dosud nemá žádný statut ochrany.

Zpracováváme soubory cookies. Pomáhají nám ke správnému fungování webové aplikace, k poskytování funkcí sociálních sítí, personalizaci obsahu a inzerce a k analýzám jeho návštěvnosti. Používáním webu souhlasíte s jejich užitím.