Uvažujeme-li situaci v běžných hospodářských lesích, pak vlivem kůrovcové kalamity dochází k odumření jednodruhových smrkových porostů, které byly založeny uměle před přibližně sto lety. Fauna i flóra na těchto místech je nepříliš bohatá, ačkoli mnoho z nás si jiný les ani nedokáže představit a vzhledem k houbařské tradici k nim máme silné citové vazby. 

Je však třeba si přiznat, že pestřejší druhová skladba povede nejen k vyšší odolnosti lesů vůči škůdcům v budoucnosti, ale i k podstatně vyšší druhové rozmanitosti jejich obyvatel. Prosvětlením lokalit po odstranění odumřelých smrků se navíc otevírá příležitost ušetřit při obnově lesa finanční prostředky za sazenice a využít četně se objevující přirozené zmlazení nejrůznějších druhů dřevin.

Uvažujeme-li situaci v běžných hospodářských lesích, pak vlivem kůrovcové kalamity dochází k odumření jednodruhových smrkových porostů, které byly založeny uměle před přibližně sto lety. Fauna i flóra na těchto místech je nepříliš bohatá, ačkoli mnoho z nás si jiný les ani nedokáže představit a vzhledem k houbařské tradici k nim máme silné citové vazby.

Je však třeba si přiznat, že pestřejší druhová skladba povede nejen k vyšší odolnosti lesů vůči škůdcům v budoucnosti, ale i k podstatně vyšší druhové rozmanitosti jejich obyvatel. Prosvětlením lokalit po odstranění odumřelých smrků se navíc otevírá příležitost ušetřit při obnově lesa finanční prostředky za sazenice a využít četně se objevující přirozené zmlazení nejrůznějších druhů dřevin.

Počasí posledních let hraje kůrovci do karet. Teplé jaro, které nastupuje namísto v květnu již během dubna umožňuje časnější počátek jarního rojení. Vysoké jarní a letní teploty pak urychlují vývoj a lesníci se musí potýkat s vyšším počtem generací a násobně většími škodami na lesích.

Stromy jsou navíc suchem a teplem oslabené a hůře se brání napadení kůrovci. Naopak chladnější a deštivé počasí může kůrovcovou kalamitu výrazně zpomalit, což bylo patrné například v letech 2011 a 2012, případně během roku 2020.

Na strom nejdříve naletují samečci, kteří vykousávají v lýku tzv. snubní komůrku, kam za pomoci feromonů lákají samičky. Po páření uvnitř komůrky začínají samičky vykusovat matečné chodby rovnoběžné s osou kmene a po jejich stranách kladou vajíčka.

Larvy, které se z vajíček líhnou se živí lýkem napadeného stromu a při jeho požírání překoušou vodivá pletiva, tedy jakési cévy rozvádějící ve stromě vodu a živiny. Napadený strom tak usychá. Brouci navíc pod kůru zavlékají i spory hub a při jejich růstu může dojít k promodrání a znehodnocení dřeva.

Budeme-li uvažovat, že v jednom smrku se vyvine přibližně padesát tisíc lýkožroutů smrkových a k úspěšnému napadení dalšího je jich třeba až pět tisíc, pak z jednoho zahubeného stromu vylétne dostatek brouků na zahubení dalších deseti.

V obvyklé situaci, kdy se během jara a léta vyvinou na velké části území dvě generace mladých brouků, máme tedy z jednoho stromu napadeného na jaře v srpnu již 111 mrtvých stromů. Naštěstí se mnoho stromů daří najít a asanovat včas, takže konečná bilance nebývá až tak špatná.

Přítomnost kůrovců v našich lesích je zcela normální, tito brouci zde vždy žili a do budoucna nelze počítat, že by tomu mohlo být jinak. To, že je v současnosti považujeme za hrozbu je výsledkem pěstování rozsáhlých smrkových porostů i v nadmořských výškách, kde se smrk přirozeně nikdy nevyskytoval, změn klimatu, které se projevily nárůstem teplot a výrazným úbytkem srážek, a zvýšeným výskytem větrných kalamit.

Smrkové lesy dospěly do věku, kdy jsou pro kůrovce atraktivní, a jejich oslabení vysokými teplotami a suchem vedlo na mnoha místech k rychlému rozvoji kůrovcové kalamity.